PŮLNOČNÍ VE KŘTINÁCH 2013

29.12.2013 - promluvy

 

Půlnoční 2013

Milí bratři a sestry, zblízka vzdáli, velcí a malí.

Neříkám mladí, protože bych musel říci i staří a to je dneska málem neslušné slovo, to jsou přece senioři. Ale když jsme byli mladí, byli jsme my kněží v semináři a vzpomínáme dosud na ta naše učňovská léta.  Jeden z nás Lojzík, byl z Prahy a pak v Praze dostal místo a když jsme se scházívali, bylo to právě u něho. Už umřel a po jeho smrti vyšla knížka, kde o něm pod jiný m jménem píše paní spisovatelka - jeho žákyně. Kniha se jmenuje: Strach přichází. Až při jejím čtení jsem si uvědomil, že to tenkrát opravdu bylo strašné, že se lidé báli. V knize se dočteme, jak jeden mladý student chodil k Lojzíkovi na faru na schůzky s mládeží. Tajná policie to sledovala a kluka zavolali k výslechu. Snažili se ho pořádně vystrašit, a málem jim podlehl, ale pak si vzpomněl na slova mladého kněze: Na dveřích je napsáno strach, když je  s vírou otevřeš, zjistíš že za nimi není nic. A tak když mu vyhrožovali, že když jim nebude udávat své kamarády že se nedostane na vysokou školu, řekl jim: Já na univerzitě nelpím. A jim přímo sklapla brada a on byl volný.

Skončila totalita, skončila i v Rusku a chystaly se tam nové volby. Kandidoval vedoucí funkcionář všemocné strany a proti němu moskevský starosta. Všichni čekali, že to vyhraje ten bývalý funkcionář a ne nějaký měšťák. Nakonec Moskva má asi 10 milionů obyvatel a Rusko hodně přes sto. Starosta byl mazaný, zavolal si odborníky z ciziny, dal jim peníze a oni dělali výzkumy. Ne jako u nás: Koho byste volil. Koho budete volit. Rozjeli se po širé Rusi a zjišťovali, čeho se lidé bojí. A zjistili, že prostí lidé se bojí, aby se neopakovalo to všechno trápení, které zažili za války. A podle toho se pak dělaly projevy, lepily plakáty a tak dále. To už je dost dávno a hodně daleko.

Čeho se bojíme my. Na které dveře jsme si napsali, že za ni mi je strach. Jsou zde důvody ke strachu opravdu pádné. Bojíme se o místa, bojíme se o důchod. Manželé se někdy bojí jeden o druhého, protože tak často se najde třetí, který přímo zaútočí. A věrnost je vzácné a křehké zboží. Bojíme se o děti, protože si neumíme představit, kolik nebezpečí na ně číhá. Plným právem se asi také bojíme všech možných jedů a příměsí, bojíme se i o přírodu, která si s nimi těžko radí. Právě kolem našich voleb se rozdmýchával strach z Němců, teď zase strach z církve, jedni, nás nutí, abychom se báli, že církev moc zbohatne, druzí zase šíří strach z toho, že církev zchudne, protože faráři neumějí hospodařit.

Ale co říká slovo Boží: Co řekl anděl pastýřům, když bylo jasno jako za největší bouře: Nebojte se. Podobně to řekl i Panně Marii ve svůj čas, jak praví mariánští ctitelé znají z poutních čtení z Písma.

To vzkazuje Bůh i nám. Nebojte se, nebojme se. Pán je s námi, nikdo není na vánoce sám, jak dnes ráno připomněl otec Jiří. Nám, nám, všem nám narodil se. Ježíšek, ano. Ježíš, ano. Ježíš Kristus. Ano. Spasitel, Kristus Pán. Nemusíme se bát. On si poradí. Tak jako si poradil s nemocnými, posedlými, dokonce i mrtvými. Tak jako si poradil s vlastní smrtí. Spasitel světa si poradí i se světem. Neporadí nám jen s jedinou věcí: Otevři ty dveře s nápisem Strach, abys zjistil, že za nimi nic není. S důvěrou otevři dveře budoucnosti. Pán tě čeká, Kristus Pán s tebou půjde a k svému i našemu Otci tě dovede. On je na nebesích, tam je náš cíl. Jen o jedno se musíme bát, o to, abychom se dobře trefili.

Jeden starch však zůstává - strach ze smrti. Čím jsme starší, tím víc nám hrozí. Prosto se to nesmí připomínat a musí se cizím slovem říkat: senioři. Otec Svatoš to však říkával hezky a česky: Všichni ale zvláště ti staří jsou dorostenci. Dorůstáme do Božího království. Tam máme dojít, k tomuto cíli máme dorůst. Když to víme a když se tam chceme dostat, nemusíme se bát. Kdo ví s kým se dá bezpečně vyrazit na cestu a kdo s ním chce jít, už má vyhráno. Protože on se už narodil, on Kristus Pán, Spasitel, zachránce. Narodil se před 2013 roky (plus minus nějaká ta nepřesnost). Ale je pořád mladý a schopný průvodce, i když ho zabili, neumírá, má pořád 33 let, jako naše zvonohra zvonů a žije a kraluje na věky. S ním chceme jít a dojít. A dojdem. Amen.

Komentáře:

přidej komentář

Dnes je 16. zaří 2019

svátek má Ludmila

Mons. Jan Peňáz, farář v Novém Veselí a dojíždějící duchovní správce Bohdalova,

59214 Nové Veselí, V Ulici 91

(telefon: 566 667 136

přenosný 736 52 92 21

 penaz.vmZAVINÁČseznam.cz

anebo také poutnik-janZAVINÁČseznam.cz - raději pište na oba, kdyby se jeden pokazil),

DÁVÁ VŠEM PRÁVO POUŽÍT COKOLI Z TĚCHTO STRÁNEK 

K DOBRÉMU ÚČELU