Promluva při děkovné mši sv. za 90 let otce Roberta Boesnera

Mariaroggendorf 20.5.2025 

Lieber Vater Robert, milí spolubratři, bratři a sestry.

Hranice, kterým se říkalo železná opona, nebyly jen dráty, ale před tím už ochranné pásmo, kam byl také vstup velice omezen. V té době se vyprávěl tento vtip. Jednomu dědečkovi se podařilo sehnat povolení a svým vnoučatům ukázat hranice z co největší blízkosti. Malí kluci na to zírali a pak se jeden zeptal: „Dědečku, a kdo je za těmi dráty?“ A on smutně odpověděl? „My.“

Bohu díky je to pro nás už jen smutná vzpomínka.

Proto můžeme Bohu při této eucharistii děkovat nejen za 90 let života o. Boesnera, ale také že už 35 let a 5 měsíců železná opona není. Spádová oblast Panny Marie Třídubské, která sahá až na jižní Moravu, znovu ožila a poutníci se opět mohli cítit u PM jako doma, zvláště proto, že o. Robert je vždycky vítal v jejich mateřštině.

Dovolte mi osobní vzpomínku:

Bylo to na konci školních prázdnin. Na návsi se bavili dospělí muži: „Bude válka, na východě i na západě se hrozně zbrojí.“ Šestiletý synek jednoho z nich to slyšel a začal natahovat na pláč. Přes své mládí vycítil, že jde o něco strašného. Dospělí se na něho udiveně podívali. „Proč brečíš?“ Když se nedočkali odpovědi, řekl jeden z nich: „To bude proto, že mu za pár dní začne škola.“ Ale ten kluk neplakal kvůli škole, ale kvůli strachu z války, vím to naprosto přesně, protože se to stalo mně osobně v srpnu 1957.

Když jsem pak zjistil, že na poutním místě Fahrenberg v Bavorsku právě v té době dali na střechu kostela sochu Panny Marii s rukama napřaženýma k východu a prosili ji tam zvláště o mír, dojatý jsem jim děkoval, když jsme tam mohli po pádu železné opony s farníky svobodně přijet.

Děkuji i zde, a poděkujme i my všem, kteří se na zde i dalších místech za nás modlili. Vzpomeňme na svíce, které v Mariazell dala každá rakouská diecéze jako znamení, že s modlí za svobodu církve ve všech zemích s totalitními režimy. Ty pak rozsvítili, když padla železná opona. Někteří z nás si vzpomenou, že tenkrát byl na bazilice tento děkovný nápis. „Děkujeme Bohu, že jsme svobodní“ v sedmi řečech: nahoře maďarsky, pod tím slovinsky, potom polsky, pak česky a slovensky a nakonec chorvatsky. Poslední nápis byl německý: „Wir danken Gott, dass ihr frei seid“ – s trochu jiným významem: „Děkujeme Bohu, že jste svobodní.“

 Jen připomínám, že za Československo se modlili v diecézi Sankt Polten, kde je poutní místo Mariadreieichen. A díky Bohu tam právě působil velký přítel českých poutníků o. Robert. Za něj děkujeme Bohu i Panně Marii a jemu děkujeme právě teď.

A pokračujme společně v děkování i prosbách ke Královně míru, Pomocnici křesťanů, Matce naděje, uctívané u Třech dubů, zde v Roggendorfu a na dalších místech ve střední Evropě i na celém světě. Celý svět to potřebuje. A náš Pán přece své Matce svěřil všechny lidi.

Jí s důvěrou i vděčností opakujme stále, co tenkrát při děkovné pouti od nás zaznělo při kázání: Děkujem Ti, Matko milostivá, děkujeme tisíckrát. Ale také: Pros za nás, o Panno Mocná, pomocnice v každý čas.