Pohřeb borovského pana kostelníka Josefa Dostála

Milí spolubratři kněží, zarmoucená rodino, milí příbuzní a smuteční hosté.

O panu Dostálovi jsme se poprvé dozvěděl pár týdnů po smrti P. Sobotky. Po něm - jak víme - zůstala na faře hospodyně Ludmila Vavříčková, slečna, jak jsem jí všichni říkali. Já jsem jí jednou řekl, že je málo, když je na kostelních dveřích jen jeden zámek, že by z bezpečnostních důvodů bylo lepší, aby tam byly dva. Za dva dny mi hlásila: Zámek už tam je, dal ho tam pan Dostál. Když potom slečna za pár let zeslábla a už nemohla vše zvládat, rozhodla se dožít u svých příbuzných. Mně jenom řekla: Odjíždím do rodiště, klíče od kostela jsem předala panu Dostálovi. A on je přijal, dodávám já teď.

Neříkám to při bohoslužbě, abych to připomínal Bohu, on to dobře ví a všechny ostatní skryté dobré skutky ocení a odmění, říkám to kvůli sobě i kvůli vám. Musíme si vážit takové ochoty a obětavosti, a i my sami máme být pohotoví a iniciativní, když je potřeba něco dobrého udělat.

Je zajímavé, že šest dní po té, co poprvé spatřil světlo světa 5. pravnuk našeho zemřelého, on naposledy zavřel oči mezi svými nejbližšími, kteří byli u jeho lůžka. Tak to chodí, lidé umírají a nová pokolení přicházejí. Nic nového pod sluncem, staré známé věci, které musíme přijmout, protože tak to je a bude. Básník dokonce říká, že až zemře, nic na tomto světě se nestane a nezmění, jen pár srdcí se zachvěje, jak v rose květiny.

K této lidové zkušenosti přidejme Slovo Boží: Právě dnešní první čtení z knihy Zjevení svatého apoštola Jana nám připomnělo, že Bůh jednou obnoví všechno. I to, co na tomto světě ztrácíme, když někdo zemře, i to, co už se nenavrátí.

Doprovázíme naše zemřelé se smutkem, pochopitelně. Doprovázíme je i s vděčností za všechno, co pro nás udělali a znamenali. Zde musím připomenout, že pan Dostál „s ostatníma chlapama", jak se tady říká, dali celý tento kostel do takového pořádku, že to je dodnes vidět. Můžeme je však doprovázet i s nadějí, že v Kristu Ježíši, který je vzkříšení a život, jak jsme slyšeli v evangeliu, všechno bude obnoveno. A proto se na tu budoucnost Boží, kam už náš zemřelý vstoupil, můžeme svým způsobem těšit.