Nezbytnost křtu, křest vodou, křest krve a touhy, nepokřtěné děti

Úvod:

Je velice pěkné, že o svátku Křtu Páně křtí Svatý otec Benedikt XVI. 14 dětí z celého světa, 7 chlapců a 7 děvčat různé barvy pleti. U nás sice nekřtíme, ale o křtu svatém si  máme něco říci. Především si neplést křest vodou s takzvaným křestem šampaňským.

1.

Jenom v tom prvním případě platí, že kdo se nenarodí z vody a z Ducha nemůže vstoupit do Božího království. Tak to řekl Pán Ježíš a z toho vyplývá, že kdo se narodí z vody a z Ducha svatého, má vstupenku do nebe. Šampaňské mu k tomu nepomůže. Pán Ježíš to jinde  řekl ještě jasněji: Kdo uvěří a pokřtěn bude, bude spasen. Proto je křest nezbytný ke spáse pro ty, jimž bylo hlásáno evangelium a kteří měli možnost žádat o tuto svátost. Církev nezná jiný prostředek, kromě křtu, aby zajistila vstup do věčné blaženosti; proto se varuje toho, aby zanedbávala poslání, přijaté od Pána, dát se znovuzrodit "z vody a Ducha" všem těm, kteří mohou být pokřtěni. Bůh svázal spásu se svátostí křtu, nicméně není vázán na své svátosti. Proto v katechismu čteme doslova: Každý člověk, který hledá pravdu a plní Boží vůli tak, jak ji poznává, může být spasen, i když nepoznal Kristovo evangelium a jeho církev. Je dovoleno předpokládat, že by tyto osoby chtěly být pokřtěny, kdyby poznaly, že je nezbytný. Čili: kdo takto dopadne, může být spasen. K tomu katechismus v článku 1260 přidává: "Kristus zemřel za všechny, a protože poslední povolání člověka je ve skutečnosti jen jedno, totiž božské, musíme být přesvědčeni, že Duch svatý dává všem možnost, aby se přičlenili k velikonočnímu tajemství způsobem, který zná jen Bůh". To je učení církve, to je slovo církve, nikoho nezavrhuje, další možnosti neuzavírá.  Všimněme si však, že Ježíšovo slovo  zní naprosto jasně: Kdo uvěří a pokřtěn bude, bude spasen.

2.

A co když to někdo nestihne, připravuje se na křest, ale přijde doba pronásledování a je umučen. Církev byla vždy pevně přesvědčena, že ti, kteří podstoupili smrt pro víru, aniž by přijali křest, jsou pokřtěni svou vlastní smrtí pro Krista a s ním.  To není křest vody, ale krve a má stejné účinky, totiž spásu. To samé platí, když se někdo připravuje na svatý křest a dostane mrtvičku. Toužil být pokřtěn, je to křest touhy a i ten přináší plody křtu, i když není svátostí. Katechismus to shrnuje v článku 1259:  Pro katechumeny, kteří umírají před křtem, jejich výslovná touha přijmout ho, spojená s lítostí nad vlastními hříchy a s láskou, jim zajišťuje spásu, kterou nemohli dostat skrze svátost.

3.

Na závěr otázka nejbolestnější: Umřou malé děti, hned po porodu, anebo ještě pod srdcem matčiným, ať už jde o potraty samovolné anebo umělé. Mají sice dědičný hřích, ale osobně nic nezavinily. Doplatí na to? Katechismus mluví všeobecně, ale přitom citlivě a biblicky. Poslechněme si článek 1261.  Co se týká dětí, které zemřely bez křtu, církev nemůže nic jiného, než je svěřit Božímu milosrdenství, jak to také dělá při pohřebních obřadech za ně. Velké milosrdenství Boha, který chce, aby se všichni lidé spasili, a Ježíšova něha k dětem, jež mu dala říci: "Nechejte děti přicházet ke mně, nebraňte jim" (Mk 10,14), nám totiž dovolují doufat, že je nějaká cesta spásy pro děti, které zemřely bez křtu. Tím naléhavější je proto výzva církve nebránit dětem, aby přicházely ke Kristu prostřednictvím daru svatého křtu.

Závěr:

Neříkejme křesty, ale vždy mluvme o svátosti křtu, o svatém křtu. A všichni bychom měli umět pokřtít v nouzi, v nebezpečí života. Anebo to druhým vysvětlit,co by měli dělat.

Stačí voda, jakákoli voda, musí se dotknout tělíčka toho dítěte, stačí tělíčka, nemusí to být přímo na čelíčko a má se říci: Já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Může to udělat každý, i nevěřící, musí mít jen dobrý úmysl.Tedy nedělat to naoko, nedělat to jako hru, ale chtít dělat to, co dělá církve. Ta nakonec chce, aby se naplnila Ježíšova zaslíbení, aby se naplnilo nebe, kam může vstoupit každý, kdo se narodí z vody a z Ducha a také i ti, kteří mají  křest krve nebo křest touhy. Přičemž Boží milosrdenství nechceme a nesmíme omezovat, protože to je věčné.

Amen.