Krátce na 6. neděli v mezidobí

Slyšíme spoustu chytrých řečí, někdy až přímo vychytralých. Je to chytrost, je to však i moudrost. I kdyby byla, bude to jen lidská moudrost. Dnes jsme slyšeli ze Slova  Božího skutečnou  moudrost.

Patří k ní i věta: Bůh nedal člověku dovolení hřešit. Je to pravda, to dovolení si člověk dává sám.  A využívá ho. Nejčastěji asi směrem proti 7. přikázání, prostě kradením. A my musíme mát věci zamčené, musíme pořizovat signalizaci a bezpečnostní zámky. Něco se však zamčít nedá. Třeba výzdoba na hřbitově. Jeden člověk dal na hrob svých nejbližších drahou vázu. Měl o  ni strach a proto tam připsal: Kdo tu vázu ukradne, tomu ruka upadne. Druhý den přijde na hřbitov, váza tam není a na lístku je připsáno: Kradu celý život a mám obě ruce zdravé.

A nám se zdá, že to tak je, velmi mnoho věcí se ztratilo ale skoro všichni mají ruce v pořádku. A tam si možná do paměti uložíme tuto rýmovačku, jak se to stalo i mně.

Přidejme však moudrost Boží. Bůh opravdu nedal člověku dovolení hřešit. To vyplývá ze Slova Božího. A z evangelia, které vždy tvoří vrchol čtení vyplývá, že je lépe, , aby jeden z tvých údů přišel nazmar, než aby celé tvoje tělo přišlo do pekla.

To ať nám zůstane v paměti  a hlavně v srdci, tato moudrost Boží. I když to lidské rčení zůstane vtipné i pravdivé, tak přesné, že se to nedá zapomenout.

Máme týden po výročí zjevení Panny Marie v Lurdech. Později se zjevila také ve Fatimě. A tam pasáčky naučila zvláštní modlitbu. Když se nám zdá moudrost Boží příliš složitá, když nás láká ta chytrost lidská, modleme se tak i my -  za sebe i za druhé:

Pane Ježíši, odpusť nám naše hříchy, uchraň nás pekelného ohně a přiveď do nebe všechny duše, zvláště ty, které tvého milosrdenství nejvíce potřebují.