Kázání na pohřbu maminky jáhna Ladislava Kince

 

Slova svatého evangelia podle svatého Jana:

 

Ježíš řekl svým učedníkům:

„ Ať se Vaše srdce nechvěje úzkostí! Věříte v Boha, věřte i ve mne. 

 

V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo.
A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já. A cestu, kam jdu, znáte." Řekl mu Tomáš: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak bychom mohli znát cestu?" Ježíš mu odpověděl: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.

Budete-li mne o něco prosit ve jménu mém, já to učiním.
Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání; a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi na věky - Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude.

Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí!

Slyšeli jste, že jsem vám řekl: Odcházím - a přijdu k vám. Jestliže mě milujete, měli byste se radovat, že jdu k Otci; neboť Otec je větší než já.   Řekl jsem vám to nyní předem, abyste potom, až se to stane, uvěřili.

 

Pochválen buď Ježíš Kristus!

Milí duchovní otcové, jáhni, příbuzní, sousedé, známí - bratři a sestry, milé děti!

Naše maminka nedávala lehké úkoly, mnohdy se zdálo nemožné je splnit - třeba i ten, který vyplývá z verše evangelia  - Kdybyste mě milovali, radovali byste se, že jdu k Otci....

Je vůbec se možné radovat, když je srdce naplněné bolestí a každá vzpomínka na člověka, kterého jsme měli rádi, který nás měl rád  vhání do očí slzy?

 Ano je to možné, ale k tomu je třeba upnout své myšlení ne na věci viditelné, které pomíjejí, ale na to co je neviditelné - to co trvá věčně. A tak se o to pokusíme.

V závěru minulého týdne zemřely v tři ženy - Marie Ondrová z Nedvědice, Marie Kincová z Prosetína, Františka Medunová z Brťoví. Z pohledu světa tři obyčejné babičky, ženy, matky - každá jiná a přesto mají něco společné. To čím se výrazně zapsaly do srdcí svých blízkých.  To společné u nich byl poklad pevné víry, kterou se snažili žít a rozdávat.  V této víře také přešly, po přijetí Krista, do věčného života.

Když poprvé - před více než dvěma roky - poprvé se maminky dotkla sestra smrt,  začala připravovat vše co je třeba k pohřbu.  Zadávala úkoly, každému něco na jáhna vyšlo kázání  s mottem: Kdybyste mě milovali, pak by jste se radovali, že jdu k Otci.   S dovětkem: Ty víš, za co jsem Pánu Bohu nejvíc vděčná.

Když vzpomenu její život - pak se mi nejdříve vybaví vzpomínky události z jejího života - vždy, když si něco krásně, dobře, zbožně naplánovala a začala na tom pracovat, pak se dostavily překážky - a většinou její plány vzaly za své. 

Např.  - Jako dítě:  touha být učitelkou, nastupuje na gymnasium - za týden jí tatínek řekne - nemáme na to peníze, půjdeš se učit švadlenou.

Jako dívka: miluje mladého muže, plánuje manželství - on ji zradí.

Jako matka: touží mít šest dětí - dostane jen dvě,

prosí o zdravého syna, touží, aby se stal knězem - narodí se jí velmi těžce nemocné dítě a až se uzdraví,  je z něj hříšník k pohledaní.

Jako manželka - manželství mých rodičů nebylo mnohdy jen vytouženým rájem na zemi.

Dnes si uvědomuji, že přestát ty nejtěžší chvíle života jí pomohla víra,  a modlitba.  V těch nejtěžších chvílích,  maminka obdivuhodně mlčela a přesto její zdánlivé mlčení bylo velmi silným a stálým voláním k Bohu, Panně Marii a svatým.

Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věříte v Boha, věřte i ve mne.  - o cokoli budete prosit ve jménu mém - a tak:

Nakonec se stala, přes svůj zdánlivé zklamání jí Bůh dal víc než o co prosila. Stala se učitelkou mnohých,  pramatkou a učitelkou jedenácti vnoučat,  za nejšťastnější dva dny svého života označila před svou smrtí den přijetí kněžského svěcení otce Petra Rösslera, kterému poskytla ve složité době jeho života svou sekničku a den synova jáhenského svěcení.  S tatínkem to vše spolu vydrželi. Mladý člověk toto slovo - vydržet vnímá nepěkně, staršímu - zkušenému už zazáří svou krásou. A nakonec - jako koruna všeho - naplnil Pán Bůh její toužebné přání - přešla z pozemského života do nebe - řádně zaopatřena, ve vlastní posteli, uprostřed svých dětí a vnoučat.

 

Bratři a sestry - máme  dnes vzory? Tím nemyslím tzv.  celebrity, ale skutečné životní vzory. Ano, máme, ale jak se nám zdá těžké je následovat.  Je to možné jen cestou - o které mluví Pán Ježíš - On je cesta, Pravda a Život.

 

Prosím Vás jménem maminky - pokud někomu z vás ublížila - pro milosrdenství Boží - odpusťte jí, abychom mohli za chvíli s čistým svědomím říkat prosbu - odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme naším viníkům

 

Děkuji všem, kteří jí jakýmkoli způsobem v životě pomáhali, darovali jí svůj dárečky,čas, přátelství, modlitby, zvláště všem, kteří jí o ni pečovali v závěru jejího života - v její nemoci a bezmoci. (Manželka, děti, sestra, kněží)

 

Na závěr bych chtěl mamince poděkovat za to, že nám všem byla vzorem člověka, který miloval Boha, Pannu Marii, Církev a vlast.

S Bohem a Pannou Marii - začínala, žila a končila každý den.

Církev - její zapojení do života farnosti sv. Markéty v Prosetíně, živý zájem a podpora bratří a sester v evangelickém sboru, její každodenní mše svatá, pravidelná sv. zpověď, modlitby - sv. růženec, breviář, korunka, sv. Brigita.  Stále se zajímala, čím naše farnosti žijí - když se něco podařilo - z jejich úst zaznělo - často Bohu díky! Když se nepodařilo - říkávala - málo se modlíme.

Vlast - její živý zájem a práce v KDU- ČSL, nikdy jsem neslyšel, že by na politiku nebo politiky nadávala, vždy našla povzbuzující slova, velmi si vážila těch, kteří  se zasloužili o svobodu, kterou nyní užíváme... A její celoživotní práce  a služba na poště vztah k vlasti naplnila.

Vše bych chtěl podtrhnout několika citáty, které dobře vystihnou to, čím bych naše rozjímání chtěl zakončit:

 

Jeden kněz mi podal ruku a řekl: „Blahopřeji Ti k maminčiným nebeským narozeninám."

 

Maminka nám často říkala: „Na hříchu štěstí nepostavíš."

 

Božena Němcová ve své knize Babička píše:  Paní kněžna se dívá z okna za odcházející babičkou, obklopenou vnoučátky a tiše říká:  „Šťastná to žena."

 

Sv. Augustin:  Za to čím jsem a jakým způsobem jsem se tím stal, vděčím své matce

 

Pokud Vás tyto myšlenky podnítily k dobrému, opakujme si s tímto Doktorem Církve: Mohli jiní, mohly jiné - můžeš i ty Augustine!

 

Panno Maria, pomocnice křesťanů, oroduj za nás.