201. sobota v Netíně

 Milí spolubratři v kněžské službě zde u oltáře i ve zpovědnicích, milí spolupracovníci a spolupracovnice, milí bratři a sestry.

Vyřizuji vám všem pozdrav od Panny Marie ze Křtin, to asi čekáte. Vyřizuji také pozdrav od Panny Marie, Matky církve z Březiny, to je trochu nezvyklé, ale kdo jste tam byli v září 1995 tak si vzpomenete, jak poutníci z Meziříčska přispěli ke kráse obřadů svěcení nové kaple.

Nový kostel, protože ta kaple je opravdu veliká, nás také může vést k novému pohledu na věci. Panna Maria je Matka církve, byla u jejího zrodu, i když Pán Ježíš její zakladatel vylil svou krev na kříži a i když seslal svého Ducha na apoštoly o letnicích, jak jsme slyšeli

 v 1. čtení. Je  Matkou církve a zároveň její členkou a služebnicí Páně, jak jsme slyšeli v evangeliu.

Nejvyšším pastýřem církve je teď Benedikt XVI., který je také zároveň jejím členem a služebníkem služebníků Božích. To je papežský titul a to byl také dojem z jeho návštěvy. Přijel, aby nás povzbudil, aby nám opravdu posloužil. Povzbudil nás, abychom si vážili mariánských poutních míst, abychom dodržovali tradice, ale také je oživovali. V poledne se to neslo z Tuřan do celého světa.

1.

Celkově nás vyzval, abychom se vrátili ke kořenům, ke křesťanským kořenům Evropy.

Kdosi napsal, že Češi to přijmou a že budou pořád mít o vánocích smaženého kapra  a bramborový salát a nedají na americkou módu a nebudou si kupovat krocana. Můžeme se nad tím pousmát, ale koupit kapra je pořád lepší než si dát řízek z vykrmeného prasátka, protože to rybí maso nesnáším. I zde jsou křesťanské kořeny, protože ryba je postní jídlo a katolíci se opřed každým svátkem postili. V Americe si toho krocana stejně dávají až po půlnoční, kdy už půst skončil.

Mnozí si řeknou: Nejde přece jen o jídlo, člověk nemá jen žaludek. Je to pravda, jde nám o víc a proto papeže poslechneme a půjdeme o vánocích na Rybovku, myslím mši Hej mistře. A zase: Půjdeme tam o vánocích, ta se jindy nehraje, je to skladba vánoční. A v křesťanské zemi se ví, že advent je před vánocemi. A když nějaký sbor ví, že se o vánocích nesejde a dává Rybovku před svátky, je to vždy s omluvou, že trochu předbíhá.

Další si řeknou: Nejde jen o podívanou a poslech, záleží na tom, co uděláme. Proto se na vánoce společně pomodlíme růženec radostný a další přidají: a přečteme si něco z evangelia svatého Lukáše. Vědí, že v jiných evangeliích se nedozví to, co lékař Lukáš zjistil o prvních hodinách a dnech novorozeného Spasitele přímo od jeho maminky.

2.

Kdy budou vánoce, víme, ale nevíme dne ani hodiny, kdy se bude chystat smuteční oznámení. Jestliže chceme poslechnout Benedikta XVI.  a nezapomínat na křesťanské kořeny, neměli bychom psát, že nás někdo navždy opustil,ale že nás předešel dna cestě k Otci. Neměli bychom psát, že bude uložen do hrobu, tam přece přijdou jen jeho tělesné pozůstatky, jeho duše už odešla k Pánu, a má se jednou spojit s tělem, proto napišme, že jeho pozůstatky uložíme do hrobu, kde budou očekávat slavné vzkříšení. Kolik pohřbů je nekřesťanských a to ne proto, že si potom všichni zajdou na řízek a pořádně si zavdají, ale proto, že před tím se úplně zapomene na naději.

3.

Nejsou jen smutné události, jsou i radostné. Písmo nám říká, že radost nastane, když na svět přijde nový člověk. Když se dozvíme, že mladí čekají miminko, zaradujme se. Potěšme je a neříkejme: ani, že láska kvete v každém čase ani se neptejme: Kdo má tolik dětí uživit, když je ta krize, neopakujme, že jsme slyšeli, že lidí je na světě moc, když přece sami vidíme, jak je nás málo, jak je pořád potřeba shánět lidi ze zahraničí.

Závěr:

Neříkejme: Jsem zvědavej, jak si s tím poradíš, ale jen podotkněme: S pomocí Boží se to zvládne, zvládly se už horší věci. A dodejme: Panna Maria se přimluví, ona je Matka církve, ona je matkou každé farnosti a tedy i každého farníka. Těm mým současným to připomíná kaple Matky církve v Březině, ale jak jsem vám dnes chtěl připomenout všem.

Nakonec to poznáváme sami, když se zde modlíme k Panně Marii na první soboty a prosíme za nová kněžská a řeholní povolání a na další známé úmysly. Vidíme, že nás slyší  a těšíme se, že nás vždy vyslyší.