Kronika poutníka 2025 - Sobota 23/8 - závěrečný den

V pátek uléhalo k spánku 159 pěších poutníků, kteří vyšli z 9 míst. 

Než se probudili, už bylo na cestě dalších 10 poutníků z 10. místa - z Uherského Brodu. Museli vyjít ještě za tmy, ve 4 hodiny, aby stihli mši svatou. 

Mezitím přijeli někteří poutníci auty. Na cestu vyšla i skupina, kterou bychom mohli nazvat staré páky, asi 40 lidí ze Společenství rodin ve Znojmě. Když se před 25 lety začínalo, chodili poctivě celou cestu, prosili za svou budoucí rodinu, pak se oženili nebo vdaly a  putovat nemohli. Letos se poprvé vydali na pouť společnou, každý s celou svou rodinou, proto putovali jen dva dny a menší rychlostí než dříve.  

Při započítání všech jsme došli k číslu 261. Počítaly se i roky. Nejmladší osmiletý Pepík už šlapal 6. den a pětiletá Violka 3. den. V kočárcích se však vezly ještě mladší děti, nejmladší byl roční Daniel. Na druhém konci věkového vějíře byli 2 muži a 2 ženy nad 80 let.

U dřevěného kříže těsně před Velehradem  v údolíčku pod hřbitovem jsme poprvé uviděli cíl své pouti - baziliku. Takové místo se nazývá Mons gaudii - Hora radosti, protože je to na prvním kopci, okdud je na cíl vidět. Je to i před Santiagem de Compostela a španělsky se to jmenuje Monte Gozo. Právě jsme se domodlili růženec a místo obvyklého Zdrávas Královno jsme poděkovali Bohu, že nám poslal svaté bratry Cyrila a Metoděje a prosili ho, aby nám na jejich přímluvu dopřál sjednocení ve víře a lásce.

Před vstupem do baziliky jsme vkleče děkovali andělům strážným za ochranu po celé cestě, prosili je, aby nás provázeli i na dalších cestách a jednou nás dovedli až ke trůnu Nejvyššího.

U oltáře jsme pak hned obnovili zasvěcení našeho národa Bohu rukama Panny Marie, které zde poprvé vykonali naši biskupové 5.7.1993.

Mši sv. sloužil otec biskup Pavel s vícero kněžími za velké účasti ministrantů a nádherného varhanního doprovodu a zpěvu. Kázal o trpělivosti, připomněl, že netrpělivost bývá zaviněna strachem a nedostatkem statečnosti a  nabídl cestu, kterou ukazuje Ježíš právě v dnešním evangeliu - ochotu ke službě druhým.

Na závěr mše svaté zaznělo mohutné a upřímné poděkování chvalozpěvem Te Deum - Tebe Boha chválíme.  

Úvod ke mši svaté a závěrečné poděkování je na sousední podstránce.  

Hned po mši svaté byl poutnický oběd v nových ambitech a rozdávaly se tam poutnické křížky. Ty stříbrné, které biskup na začátku pouti posvětil, dostalo přímo z jeho rukou 7 poutníků, kteří letos došli už po pětadvacáté.  

Naše Monte Gozo:

Bohu díky.

Panně Marii díky.

Andělům strážným díky.

Svatým Cyrilu a Metoději díky.

Sv. Gorazdu, Klimentu, Naumovi, Angelárovi a Sávovi díky.

A všem dobrodincům, živým i zemřelým, Pán Bůh zaplať a naděl.

Všechny vaše prosby neseme v srdci na Velehrad a milé vzpomínky až domů.

Pán Bůh zaplať i všem organizátorům, pomocníkům ve všech oborech a průvodcům.                         Všem poutníkům, poutnicím i pouťatům patři velké uznání:

                                                               JSTE DOBŘÍ.

            Italové  by vám řekli: BRAVI, BRAVISSIMI, od toho je i naše slovo Bravo!

 Můžeme v tom cítit něco ve smyslu: Výborní, výbornější, i když to nezní spisovně.

Soukromá poznámka: v úterý, ve středu a ve čtvrtek jsem pěšky ušel třetinu trasy, v pondělí dvě třetiny a v pátek polovinu, v neděli  a dnes celou, celkově je to 50 procent její délky.

I já opakuji slova z našho Monte Gozo.