Promluvy při VIII. pěší pouti - čtvrtek odpoledne

 

F = Čtvrtek odpoledne

 

1) Slova našeho Pána

Chléb náš vezdejší dej nám dnes.

2) Slova jeho apoštola Pavla, zvláště důležitá v jeho roce

2 Kor 11, 24 - 26

Od Židů jsem byl pětkrát odsouzen ke čtyřiceti ranám bez jedné,  třikrát jsem byl trestán holí, jednou jsem byl kamenován, třikrát jsem s lodí ztroskotal, noc a den jsem jako trosečník strávil na širém moři.  Častokrát jsem byl na cestách - v nebezpečí na řekách, v nebezpečí od lupičů, v nebezpečí od vlastního lidu, v nebezpečí od pohanů, v nebezpečí ve městech, v nebezpečí v pustinách, v nebezpečí na moři, v nebezpečí mezi falešnými bratřími,

 

3) Slova jeho náměstka na zemi, Jana Pavla II. blahé paměti

* „Chléb náš vezdejší dej nám dnes." Ježíš nás učí modlit se za to, abychom  měli chléb vezdejší, protože každá věc, potřebná k časnému životu, je v první řadě darem Božím. Současně však je starost o „chléb" pro člověka též úkolem, úkolem svěřeným jeho pracovitosti a jeho schopnosti předvídat, jeho inteligenci a dobré vůli. V mládí  se na tento úkol má člověk připravovat studiem a odborným vzděláním. Pak totiž bude muset spolupracovat s Boží prozřetelností a zajistit vše, čeho je zapotřebí k životu vlastní rodiny a tak přispívat k dobru společnosti a k jejímu zdravému vývoji a též k vývoji ekonomickému. Církev vždy učila a učí, že Bůh je prozřetelností pro celý svět, ale že současně chce, aby každý člověk využíval vlastní inteligence a byl „prozřetelností" sobě samému.

 

4) Píseň, kterou měl zvláště rád - první dvě sloky:

* Sám voláš nás k sobě, Bože, ze všech stran v každé době a Ježíš bratrem být může, vždyť nás učí dnes volat k tobě: /:: Abba, Otče ::/

** Církve živý strom vyrůstá z věčna kořeny svými, i světa pláň dříve pustá teď zní hlasy jen radostnými: Abba, Otče

 

5) Slova katechismu katolické církve

592. Jaký je prvotní smysl prosby: „Chléb náš vezdejší dej nám dnes"?

Když prosíme se synovskou odevzdaností Božích dětí o každodenní nutnou potravu, abychom se všichni uživili, uznáváme, jak je Bůh náš Otec dobrý daleko víc než jakékoliv dobro. Prosíme také o milost, abychom dokázali jednat tak, aby spravedlnost a sdílení (dober, majetku) umožnilo, že hojnost u jedněch vyrovná nouzi druhých.

593. Jaký je smysl prosby: „Chléb náš vezdejší dej nám dnes"?

Protože „člověk nežije pouze z chleba, ale z každého slova, které vychází z Božích úst" (Mt 4,4), tato prosba se týká stejně hladu po Božím slově i po Kristově těle, které přijímáme v eucharistii, jakož i hladu po Duchu svatém. Prosíme ho s naprostou důvěrou pro dnešek, Boží dnes, a to je nám dáváno především v eucharistii, jež předjímá hostinu v království, které přijde.

 

6) Děkujeme ti, náš Otče v nebi, že se o nás staráš a že máme stále po ruce pomůcky, které nám zadarmo dáváš. Jsou dostupné každému jak nám ukazuje

příběh F I.

V jedné  zemi kdysi žily dvě krásné sestry. První z nich se vdala za krále a druhá za kupce. Ale jak šel čas, králova žena byla čím dál hubenější, unavenější a smutnější.  Její sestra žila se svým mužem vedle králova paláce a den ze dne krásněla. Král zavolal kupce do paláce. „Jak to děláš?" zeptal se ho. „To je jednoduché - krmím svou ženu jazykem." Král tedy přikázal připravit pro svou ženu kila skopových a velbloudích jazyků, dokonce i kanárčích jazýčků. Ale nic se nedělo. Žena byla stále vyschlejší a zasmušilejší. Král se rozčílil a rozhodl se, že obě sestry vymění. Svou ženu poslal kupci a za manželku si vzal její sestru. Kupcova žena však jako královna v paláci záhy odkvetla. Zatímco její sestra v kupcově domě zanedlouho znovu získala  bývalou krásu a jiskřivost. Jaké v tom bylo tajemství? Kupec si se svou ženou každý večer povídal, vyprávěli si příběhy a společně si zpívali. ......

 K tomu ještě slova jedné sestry z Itálie: Věřím, že všichni musíme přijít na to, že láska začíná v rodině. Každý den si stále více uvědomujeme, že v naší době má většina velkých utrpení původ v rodině. Už nemáme čas podívat se jeden druhému do očí, pozdravit se, potěšit se spolu, a tím spíše nesplňujeme to, co od nás čekají naše děti, co manžel očekává od manželky a manželka od manžela. A tak každým dnem patříme našim rodinám čím dál méně a naše vzájemné kontakty jsou stále slabší. Mám jednu osobní vzpomínku. Před nějakým časem přijela početná skupina profesorů ze Spojených států. Požádali mne: „Povězte nám něco, co by nám bylo užitečné. „ Řekla jsem jim: „Usmívejte se na sebe navzájem." Asi jsem to řekla příliš vážně. Jeden z nich se zeptal: „Vy jste vdaná?" Odpověděla jsem: „Ano, a někdy je pro mne těžké se na Ježíše usmát, protože má příliš velké nároky." Věřím, že láska začíná právě tady - v rodině.                                                         

 

7) Další dvě sloky písně

*** Bůh žití dar všemu dává, od smrti zlé nás chrání. Od dětí svých očekává, že nezmlkne jejich volání: Abba, Otče

**** Bratry si buďme věrnými, žít chceme jak rodina. Teď pravdy té slova přijmi, ať žár její už nezhasíná. Abba, Otče

 

8) Základní modlitba lítosti začíná slovy: Můj nebeský Otče já tě miluji a proto svých hříchů velmi lituji. A nejde jen o hříchy napsané ve zpovědním zrcadle, nejde o to, co řeknou lidé nebo napíší noviny, kde se často vychvaluje to špatné a zesměšňuje to dobré. LITUJEME NESPOKOJENOSTI, abychom nedopadli tak divně, jak nám ukazuje

příběh F II.

Jeden velký asketa, kterého pro jeho nesmírnou svatost znal celý svět, žil v hluboké jeskyni. Každý den trávil meditací a jeho myšlenky se nikdy nevzdálily od Pána. Jednoho dne, když poustevník zase rozjímal, se odněkud vynořila myška, a začala mu ohlodávat botu. Poustevník vzteky bez sebe otevřel oči.    „Proč mě rušíš při rozjímání?"    „Ale já mám hlad," zapískla vystrašeně myška.    „ Ať už tě tu nevidím ty hnusná myši," zakřičel asketa, „jak si vůbec můžeš dovolit rušit mě ze spojení s Bohem?"    „Jak se ti podaří dosáhnout spojení s Bohem," zeptala se myška, „když nedokážeš vyjít ani se mnou?!  

 

9) Když Pán Ježíš chodil a učil, naučil své blízké říkat Bohu Otče náš. Když visel na kříži, odevzdal svůj život do rukou  svého Otce. To byla jeho závěť. Jeho Otec je i naším Otcem, už teď se můžeme pomalu učit odevzdávat do jeho otcovských  rukou postupně svůj život jak nám ukazuje

příběh F III.

Jeden svatý muž potkal na procházce městem žebrající děvčátko oblečené v hadrech. V myšlenkách se obrátil k Bohu:  „Bože, jak můžeš takovou věc dopustit. Prosím tě, udělej s tím něco." Večer uviděl v televizních zprávách zabité lidi, oči umírajících dětí a těla trpících lidí. Znovu se modlil: „Pane, tolik bídy. Udělej něco." V noci mu Pán jasně odpověděl: „Já jsem už něco udělal - stvořil jsem tebe."

 

10) Modlíme se

----- s blahoslaveným Karlem de Foucauld Otče, do tvých rukou ..... (slova jsou na poslední straně)

------  jak nás naučil Pán Ježíš: Otče náš .... (zpíváme)