Dva borci ze dvou opačných konců moravské církevní provincie

Šlapali blátem v promočené obuvi, s pomocí Pána Boha dorazili

Poutní Velehrad a jeho historická dominanta, bazilika Nanebevzetí Panny Marie a svatých Cyrila a Metoděje, hostily v sobotu sedm stovek účastníků desáté pěší pouti, která se uskutečnila v režii Společenství cyrilometodějských poutníků. Mezi chodci, kteří týden šlapali pěšky v dešti, blátě i horku směrem k Velehradu, byli dvaadvacetiletý Radek Kubík z Bohuslavic u Hlučína (na snímku vpravo), student čtvrtého ročníku Vysoké školy báňské v Ostravě, a devatenáctiletý David Chalupa z Rudolce u Žďáru nad Sázavou (na snímku vlevo), letošní absolvent jihlavské střední zemědělské školy. V cíli pěšího putování odpověděli Slováckému deníku na několik otázek.

Co vás motivovalo k účasti na letošní pěší pouti na Velehrad?

Radek: Pěší pouti na Velehrad jsem se zúčastnil podruhé. Vloni mě zaujaly webové stránky pátera Peňáze, jednoho z pořadatelů pouti, a nechal jsem se i s přítelkyní k putování na Velehrad zlákat. Moc se nám to líbilo, takže jsem se letos na pěší pouť vydal podruhé.
David: Já jsem se o této pouti dozvěděl na jiných poutích s názvem Nový Jeruzalém, pořádaných otcem jáhnem Ladislavem Kincem. Na Velehrad jsem putoval už potřetí.

Jaké bylo viditelné znamení poutníků?

David: Viditelným znamením všech poutníků byl cyrilometodějský kříž.

Odkud jste se vydali na cestu?

Radek: Z Bohuslavic u Hlučína, odkud pocházím, jsme se na pouť vydali čtyři. Bylo to v neděli 16. srpna, po ranní mši svaté v kostele Nejsvětější Trojice. Denně jsme urazili třicet kilometrů, takže dnes máme v nohách 180 kilometrů. V Kojetíně se k nám připojilo šestnáct mladých poutníků z Olomouce. S nimi jsme šli, doslova a do písmene, takovou rodinnou pouť až na Klimentek v Chřibech.
David: Já vyrazil minulou neděli od kaple svaté Anny v Rudolci už o půl sedmé ráno. Do Nového Veselí jsem šlapal sám. Tam se ke mně přidalo šest poutníků, v Jámách a v Radošínské Svratce přibyli další. Z kostela ve Vítochově, kde byla v neděli večer mše svatá, nás na Velehrad vyrazilo devětadvacet.

Měli jste na poutní cestě nějaké potíže?

Radek: Od neděle až do úterka nám pršelo. Nebylo vůbec příjemné šlapat v dešti a blátě v promočeném oblečení a obuvi. Ve středu už se vyčasilo a pak už se šlo docela dobře.
David: Deštivé počasí trápilo od neděle do úterý i naši skupinu. Ale s pomocí Pána Boha se nám podařilo na Velehrad ve zdraví dorazit.
Oba jste za šest dnů urazili pěšky 180 kilometrů. Nenapadlo vás, že pouť kvůli deštivému počasí vzdáte?
Radek, David: Ne. To nás vůbec nenapadlo.

Kde vás, poutníky, přijali nejvřeleji?

Radek: V Buchlovicích. Páteční večeři pro celý proud poutníků připravili hostitelé v tamním zahrádkářském zařízení. Nocleh ve svém obývacím pokoji nabídla naší skupince jedna z žen, která nám v sobotu ráno připravila chutnou snídani a na cestu přidala ještě výbornou buchtu.
David: Velmi milé přijetí i s ubytováním mě čekalo hned v pondělí v Trpíně u Čítků, v pátek večer zase u Štěpánů v Boršicích nedaleko hradu Buchlova. Setkal jsem se s velice milými lidmi, kteří se postarali chutným jídlem i o můj žaludek. Moc jim za všechno děkuji.

Které místo vás při tom pěším putování nejvíce zaujalo?

Radek: Celé to putování, ale i každé jeho zastavení mělo svá kouzla.
David: Moc se mně líbila cyrilometodějská bohoslužba na Klimentku v Chřibech, kterou celebroval páter Jan Peňáz.

Budete v pěších poutích na Velehrad pokračovat i v příštích letech a usilovat o zlatý cyrilometodějský kříž, který se uděluje za deset absolvovaných poutí?

Radek, David: Dá-li nám Pán Bůh zdraví, určitě budeme v poutích na Velehrad pokračovat. Pravda, zlatý kříž by byl pro nás velkou poctou, ale i ty dřevěné kříže jsou moc hezké.

Přilákáte na tu příští pouť další kamarády?

Radek: Vloni jsme šli dva, letos jsme vyrazili čtyři, snad nás v příštím roce půjde z naší obce alespoň deset.
David: Přál bych si, aby se nás v příštím roce vydalo na pouť ještě víc. Jak říkal páter Peňáz, aby těch malých pramínků pěších poutníků bylo čím dál víc, aby se spojily v jeden velký proud, který na Velehrad dorazí.