Čtvrtá zpráva z 9. pouti

Dnes nás už putovalo 430 - i když je všem jasné, že statistika bývá přesným součtem nepřesných čísel. V jihozápadním proudu ze Znojma, Brna a Slavkova bylo při vycházení  z Věteřova napočítáno 202 poutníků, nás z Milonic ve spojených západním a severozápadním proudu jsme napočítali 172, severní proud zesílil na 23 a z jihu vyšlo 26 poutníků z Ratíškovic, i když mezi nimi byli i farníci odjinud, 3 vyšli z Veselí nad Moravou a  4 z Ostrožské Lhoty,

což činí celkem 430 párů modlících se nohou.

 

Na všechny strany jsem tyto počty poslal, otec biskup Vojtěch odpověděl, že všechny poutníky srdečně zdraví, že z nich má radost, že vzpomíná v modlitbě, aby pouť přinesla plody nám a všem, na které myslíme a také všemu při návštěvě Benedikta XVI. a že nám všem žehná.

Tuto zprávu jsem četl na Hoře sv. Klimenta, kde jsme se po jedné hodině odpolední sešli všichni kromě jižního proudu z Ratíškovic, pro něž by to byla zacházka. Potěšilo mě, že v severním proudu byli poutníci, kteří šli pěšky až z Hradce nad Moravicí, takže za rok - dá-li Pán Bůh a budeme živi a zdrávi, by mohl severní proud začínat už v Opavě.

Všichni poutníci se učili letošní hymnu, nácvik velmi pěkně vedl o. Marek Dunda.

 

Pak jsem všem připomněl, že právě dnes je 21. srpna a že před 41 roky se u nás velice utužil totalitní režim. Řekl jsem, že většina poutníků zná naštěstí toto slovo už jen ze spojení "pitný režim" protože jim pořád horem dolem vtloukají do hlavy, že musí hodně pít. Je to pravda a je jasné, že kdo do sebe vpraví dostatek tekutin, je zase musí vypustit, prostě ty tekutiny musí odpouštět, další doplňovat  a právě tím ten režim udržovat. Poděkoval jsem všem, kteří nám umožní tyto věci vyřídit v jejich domovech či prostorách a připomněl jsem, že kukuřice je požehnáním pro každého poutníka, protože dodržování režimu chce svoje a nedá se odložit ani v holých polích.

Jde však také o odpouštění v tom duchovním slova smyslu, a to se odehrává o samotě v tichu a skrytu zpovědnic. Při pouti - i při té naší - se však zpovídá i v otevřeném prostoru, ani kukuřice k tomu není potřeba. Stačí, aby kněz s kajícníkem šli kousek za procesím a svátost smíření může začít. A bylo vidět, že je tato služba kněží využívána, na silnici byly skrze službu církve odpouštěny hříchy.

Odpuštění od Boha je podmíněno odpuštěním od nás vůči našim viníkům, jak nás to učí Pán Ježíš.

Na Klimentku jsem se sešel se všemi, kteří se mnou šli před 2 roky do Cách. Tam jsem si tenkrát uvědomil, že jsem musel ujít víc jak tisíc kilometrů, abych slyšel, jak se potomci Franků modlí za svůj národ, jak prosí o Boží požehnání pro svou vlast na přímluvu svého apoštola sv. Bonifáce a jak při tom toužebně zpívají a volají KYRIE ELEISON.

To nic nezmenšuje na velikosti Metodějovy lásky, která ho a pak i jeho učedníky vedla k tomu, že pro Krista všechno statečně snášeli. Od té doby však vím, že i franským misionářům musím odpustit, čeho se dopustili na těch, kteří u nás získali láskou Kristu národ celý, i na jejich učednících. Musím jim odpustit, když chci zažít, jak je pro duši pěkné odpouštění hříchů. A že je pro ni  stejně důležité jako pro tělo to odpouštění tekutin.

Dneska se dost cestuje i pěšky. Ne každý cestovatel však může být považován za poutníka. Ten totiž vždy myslí na svou duši, jde ke svaté zpovědi, to dělá pouť poutí. Jsem rád, že při naší 9. pouti tomu tak je.

Bohu díky za to. A díky jeho Synu, že svým křížem vykoupil svět a my se z toho osobně můžeme těšit ve svátosti smíření.

 

Přidal se k nám i poutník Petr z východních Čech a přinesl med, který sám vyrobil - samozřejmě za pomoci svých včeliček. Nabídl jej nejmladší poutnici, čtyřleté Anežce Mikuláškové ze Šošůvky, která s námi od středečního poledne poctivě šlape.

 

Večer jsme zakončili v kostele sv. Václava v Boršicích, při mši svaté, obětované za všechny živé i zemřelé poutníky a za všechny jejich dobrodince, zvláště za ty boršické, jsme také prosili za náš národ i za ruský národ a za všechny národy bývalého Sovětského svazu a našich sousedů, které se neslavně projevily právě před 41 roky. Nechceme jim nic vyčítat, nechceme oživovat nějaké nálady, ale jako učedníci Kristovi se přece modlíme za všechny.  Po mši svaté bylo rozdělování poutníků do domů. Místní rodiny nabídly, že ubytují 106 poutníků, nakonec si jich rozebraly  kolem 130. Ostatní byli díky obětavosti paní místostarostky a  dalších žen pohoštěni v kulturním domě a díky tradiční ochotě místního faráře ubytováni na faře.

Pán Bůh zaplať vám všem, milí boršičtí bratři a milé boršické sestry.

Před večerkou dostalo 10 poutníků z jižního proudu, kteří šli letos poprvé, malé poutnické křížky.