Podkůvky sv. Martina

31.10.2017 - lidová zbožnost

vhdoné pro obce a kostely pojmenované po dnešním světci

 Legenda znamená latinsky: to, co má býti čteno.

Na sv. Martina se může číst následující příběh. Těší se na něj děti i dospělí, protože má sladké zakončení.

Jednou se zachtělo sv. Martinovi podívat se na vesničku (nebo kostel), kterou po něm pojmenovali. Osedlal tedy bělouše a vydal se na cestu. Bylo to kolem jeho svátku a jemu bylo zima. Brnění římského setníka jej studilo a ani do svého purpurového pláště se nemohl pořádně zahalit, když už jej měl jenom půl. Tu druhou polovinu uťal před dávnými časy a daroval polonahému žebrákovi.
Dlouho se trmácel se svým věrným koněm po úzkých cestách Vysočiny. Když konečně dojel do Martinic, nijak se nepotěšil. Právě odtud odtáhli cizí vojáci a moc toho odvezli pryč. Ožebračení lidé si nemohli ani napéci o pouti koláče.
Svatému Martinovi se jich zželelo. Poručil svému koni: „Šimlíku, zadupej!" Bělouš poslechl, zadupal a na zemi zůstaly ležet jeho čtyři podkovy. Hned se mu však udělaly nové. Když mu jezdec poručil, aby zadupal znovu, na zemi zůstaly ležet další podkovy. A svatý Martin jezdil přes Martinice křížem krážem. Od Nových dvorů až na kopec, kde pak ve 20. století postavili družstevní budovy, ze Žlebů až na Dolní konec, od rybníka až k tunelu. Pak to vzal kolem celé návsi a zakončil u zvoničky. Znovu a znovu koni přikazoval, aby zadupal. Brzy byly celé Martinice plné podkov. Jakési dítě se pro jednu shýblo, že si ji doma pověsí pro štěstí, ale světě div se! Podkova byla pečená a byla v ní maková náplň. Děcko zavolalo své kamarády a kamarádky. Všechny děti pak začaly sbírat a ochutnávat. Brzy se k nim přidali i dospělí a za chvíli nezůstala v Martinicích na zemi jediná podkova. Všem velice chutnaly a jeden přes druhého tvrdil, že nikdy nic tak dobrého ještě nejedl.
O druhé svatomartinské pouti léta Páně 1991 si už martinická děvčata všech věkových kategorií makové podkovy napekla sama. A díky jejich obětavosti se tento zvyk zachoval dodnes. V Martinicích tak opravdu ožila starobylá legenda. To je latinské slovo, které znamená „to, co má býti čteno". Proto se o martinické pouti vždycky čte tento list a po mši svaté se rozdávají rohlíčky s mákem - podkůvky sv. Martina.



Komentáře:

L.P. 2009 | Jan Peňáz - 17.11.2009

„To, co má býti čteno\". | Napas - 20.11.2008

zobraz komentářepřidej komentář

Dnes je 19. listopadu 2017

svátek má Alžběta

Mons. Jan Peňáz, farář v Novém Veselí a dojíždějící duchovní správce Bohdalova,

59214 Nové Veselí, V Ulici 91

(telefon: 566 667 136

přenosný 736 52 92 21

 penaz.vmZAVINÁČseznam.cz

anebo také poutnik-janZAVINÁČseznam.cz - raději pište na oba, kdyby se jeden pokazil),

DÁVÁ VŠEM PRÁVO POUŽÍT COKOLI Z TĚCHTO STRÁNEK 

K DOBRÉMU ÚČELU