Ohlášky na tento týden a promluva jLK

Na začátku: Pane Ježíši, ty jsi řekl: Kde jsou v mém jménu dva nebo tři spolu, tam jsem s nimi i já. A ty, Pane Ježíši dobře víš, co všechno s nás lidi trápí. Ty víš, co všechno patří k našemu životu ve světě a jak je to někdy nesnadné. Právě proto nás sem pozvals, abychom všechny své starosti a přání vzali s sebou a upřímně je předložili tady před tebou. Ať si z tvého domu odneseme trochu tvé živé lásky, kterou tu nabízíš všem a každému.  O to tě společně prosíme ale také děkujeme, protože každý jistě máme za co, nejprve však všichni litujme svých hříchů a (na začátku této mše sv., kterou sloužím za:    ) poprosme za jejich odpuštění.

4/9 Pátek - sv. Růženy z Viterba, Jindřiška adorace po mši sv., svátost smíření hodinu předem

18:00 N.VESELÍ za Františka Fialu, jeho rodiče, rodiče Večeřovy, dceru a 2 syny, rodinu Peřinovu a Samkovu

J LK: Myšlenky z Božího Slova na 22. neděli (u nás máme čtení z poděkování za úrodu a také prosby za školu):

1.čtení – Všichni se mi vysmívají! Žalm – Má duše po tobě žízní, Pane, můj Bože! 2.čtení – Nepřizpůsobujte se už tomuto světu, ale změňte se a obnovte svoje smyšlení, abyste dovedli rozeznat, co je vůle Boží, co je dobré, bohulibé a dokonalé. Evangelium - Co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svou duši?

DOBRO.

O skutečném dobru jsme slyšeli ve vstupní modlitbě: „Bože, v tobě je plnost všeho dobra; vlož do našich srdcí lásku k tvému jménu, rozmnož naši oddanost k tobě a posiluj naši vytrvalost, ať v nás roste a trvá všechno dobré.

Pravé a skutečné DOBRO je v Bohu. Pán Bůh je zosobněné DOBRO. Pán Bůh je zdroj a pramen všeho DOBRA.

Čím blíž má člověk k Pánu Bohu ve svém myšlení, tím méně si připadá dobrý, uvědomuje si vlastní hříšnost, lituje svoje hříchy a uvědomuje si, že cokoli dobrého řekne nebo udělá, tak je to dar Boží. A protože svět ve kterém žijeme je – dočasně – v moci zlého ducha, tak takový člověk, snažící se o dobro, je velmi často vysmíván.

V prvním čtení nás o tom velmi důrazně poučil prorok Jeremiáš.

Pokud chci být skutečně dobrý, tak to má své podmínky, o kterých jsme slyšeli ve vstupní modlitbě: láska k Božímu jménu, oddanost k Bohu a vytrvalost ve snaze v dobru růst.

Tak jako naše tělo má svůj vývoj. Do určitého věku roste a rozvíjí se, potom přestane růst a vyvíjet se a začne zrát. Až uzraje, tak přijde skrze smrt doba čekání na vzkříšení těla – tak jak to vyznáváme každou neděli v modlitbě Věřím v Boha v závěru bohoslužby Slova. Vzkříšení k věčnému životu v plnosti dobra nebo k zavržení – o tom mluví Pán Ježíš v poslední větě dnešního evangelia: „Syn člověka přijde ve slávě svého Otce se svými anděly a tehdy odplatí každému podle jeho jednání."

Také naše duše má svůj růst a vývoj. Buď roste v DOBRU nebo ke zlu. Takzvaná střední cesta není možná. Také na tuto skutečnost velmi důrazně upozorňuje Pán Ježíš. Minulou neděli chválí Petra, když ve spojení s Bohem vyznává, že Ježíš je Mesiáš, Boží Syn. Blahoslavený jsi Petře.

Dnes jsme slyšeli – ve chvíli, kdy Pán Ježíš mluví o Boží vůli v jeho životě skrze výsměch, potupu, mučení a zabití a vzkříšení z mrtvých – Petrovo NE, to se ti nemůže stát: „Odejdi ode mě satane. Nemáš na mysli věci Boži, ale lidské.“

A to je další nezbytná podmínka skutečného DOBRA. Mít na mysli Božské věci, myslet na Boha. A na to stačí klást si často otázku: „Pane Bože, jak to mám dělat, co chceš ty?“ Neříkat: „Všichni to tak dělají, tak to budu dělat také.“ Podmínkou skutečného DOBRA - až na výjimky – je nedělat co dělají všichni, ale to, co chce Pán Bůh.

Když jsme byli malí, tak nás maminka varovala slovy: „Když všichni skočí do studny, tak tam skočíš taky?“

Naše tělo se bude mít – věčně – tak, jak dobře žije naše duše během života zde na zemi: Neboť co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svou duši? Nebo jakou dá člověk náhradu za svou duši?